Ticho! Tiše! Tišina!

Další z mých starších minidílek z veršotepecké dílničky.

Ticho zní mi v uších skvěle,

když s tichem vlezu do postele.

Tiše voda břehy mele,

ticho jako v hrobě že je?

Tišina toť druhý ráj,

kde vůkol vane vůně háj.

Však v tichu žíti nechtěl bych,

neb neslyšel bych lásky vzdych.

Já ticho oželím za zvuky hravé

a přijmu jej až v hrobě tmavém.

Tam ulehneme navěky

ve spánek dlouhý odvěký.