,,Člověk je zrozen k vzájemné pomoci." - Seneca. Ovšem Maxim Gorkij dodává, že ,,Kdo nic nedělá, tomu nelze pomoci."
Již v perexu zmiňovaný Seneca řekl, že „většina lidí se uboze potácí mezi strachem před smrtí a životními útrapami, nechtějí žít a nedovedou zemřít.“ Proto si myslím, že hledat pomoc, to je dalo by se říci ,,věčný úděl člověka". Avšak je rozdíl hledat útočiště s myšlenkou, že ostatní jsou morálně povinni pomáhat. Nebo naopak hledat pomoc s myšlenkou, že principiálně je povinností člověka v nouzi poskytnutou subvenci dříve či později morálně vyrovnat. Otázka v dnešní zmatené době zní, zda-li pomáhat, nebo nepomáhat? Josef Čapek toto řeší ve svém citátu, kterým nám sděluje: ,,Nemůžeme jeden druhému důvěřovat? Pak si také nemůžeme navzájem pomoci!" Již nyní je zcela jasné, že naše důvěra vůči imigrantům je v mnoha směrech nulová, bohužel někteří, zvláště veřejně činní lidé jsou opačného názoru. Za sebe mohu konstatovat, že byť prezident ČR nepatří mezi mé politické favority, pak souhlasím s názorem, že ,,Uprchlíci z kulturně zcela odlišného prostředí by po přijetí v Česku nebyli ve šťastné situaci. Dodal, že Zeman považuje za kulturně blízké syrské křesťany." Lze správně soudit, že taková pomoc by byla pro imigranty z rozdílného kulturního světa pomocí jen do té chvíle, než by vygradoval postupně sílící konflikt právě z důvodu co si dovolí tito přistěhovalci nárokovat v hostitelské zemi. U syrských křesťanů můžeme toto zpochybnit, neboť naše kultura vyrůstala na principu křesťanských hodnot jako ta jejich. EU prosazuje kvóty, které určí jaký počet migrantů si členské státy EU převezmou. Je to Danajský dar, neboť nikdo není schopen říci jedná-li se opravdu o přistěhovalce postižené válkou a jinými útrapami, či o přistěhovalce jdoucí záměrně terorizovat svého hostitele. Ač bych to nikdy neřekl, pak mít svou ,,malou berlínskou zeď" by v dnešní době nemuselo být na škodu. Ovšem je-li to osud starého kontinentu nezbývá, než mu čelit.
