Machinamentum aetas - Medulla

Nyní jedna z mých starších veršovánek, která je spíše malou hádankou spojenou se zamyšlením se nad pomíjivostí...

 
 
 
Znám jedny hodiny
jako pěst velké jsou,
znám jedny hodiny,
jenž závaží nenesou.
Však bijí a bijí a čas nám měří.
 
 
Až jednou utichnou,
pak nic je nevzbudí,
až jednou utichnou
jen krátce zastudí.
Čas míjí nás míjí a každý mu věří.
 
 
Znám malé hodiny
co lásku skrývají,
znám malé hodiny
co rozum motají.
A burácí, šeptají jak hadí tvor v ráji.
 
 
Ten čas je jediný,
který nám uniká,
ten čas je jediný
co mládí polyká.
A tají nám tají, kdy konec změří.