Miloši ...

Nechť mi Erben promine, že jsem použil jednu z jeho nádherných básní sbírky ,,Kytice" jako inspiraci k mé veršovánce.

Zemřela Hrdost a do hrobu dána,
jen Slávy děti po ní zůstaly 
i přicházely hledaly velikána,
v němž obrodu svou opět by seznaly. 

I zželelo se Lůze těch Slávy dítek 
tak spussytele jim seslala 
milujíc cigárko, alkohol i biftek 
z Vysočiny; hulvát, lhář a kořala. 

Poznaly dítky Lůzy mazanost, 
poznaly ji pozdě i plakaly 
přišla k nim lež, nenávist a prohnanost 
toť trojjediný bůh mezi šakaly. 

Ten příběh nekončí, byť smutný je a trpký, 
kdes v Čechách se udál, v mé zemi se stal, 
tam naděje zůstala a nás jen hrstky, 

voláme ku Hradu: Miloši! Tak už se sbal!