Vítání jara

Další z mých starších minidílek z veršotepecké dílničky.

Konečně ptačí zpěv řine se z houští,

zima zlá, ukrutná svůj trůn opouští.

Jaro svým žezlem rozdává krásu

promrzlí, trpící vítají spásu.

Hle v říčce se prohání hladový tloušti.

Života hojnost s jarem se vede

koťátko na okně v klidu si přede.

Kuřátka pípají, kůzlátka skáčou,

ptáčata ve hnízdě po mámě pláčou.

Za noci měsíček svítí si bledě.

Zima se hrbí, již odchází v dál

kdo by ji litoval a domů si zval?

To Vesna se vrací a k hrátkám svádí,

vždyť je to bohyně lásky a mládí.

A každý ji vítal, a každý se smál.