Kolokol smrti

Kolokol smrti je veršovánka takovým varujícím mementem pro budoucnost. Je na čtenáři samotném, zda bude chtít pochopit kam se lidstvo ve své hamižnosti řítí.

 
 
Záblesk! Tu ohromná záře a mohutný hrom
ze země zdvihne se krvavá brána,
z ní smrt v kápi, ve hnátě dunivý zvon,
pravíce: Já byla zlou pýchou člověka zvána.
 
Pak v pohyb se rozpoutá hotové peklo,
kde Satan je figurka zmítaná větrem
s povahou divou, ba přímo vzteklou
on hledajíc Boha chtěje za světlem.
 
Člověk své hříchy temné a shnilé,
stále však odmítá: Já nic to Božská zvůle!
A dál se modlí k té černé víle
tu světlonoš zaplakal pod Božím kůrem.
 
Pán zla se proměnil a začal se kát,
tak Stvořitel naději opět mu dal,
však koho je třeba se nyní tak bát?
No přeci člověka! Běžíce v jaderný, dunivý cval.